Scroll to Content

V tomto přehledu je víceméně samostatně zachycena historie Kuklen, jen s nutnými odkazy na statutární město Hradce Králové, jehož čtvrtí jsou od r. 1942.

Kukleny škola
Kukleny někdy v posledních letech Rakouska-Uherska

Velmi podrobně – byť spíše ve formě dokumentace než historického rozboru – zachytil vznik a vývoj obce někdejší ředitel školy Všetečka ve dvoudílné „Pamětní knize městyse Kuklen (17761918)“, dokončené roku 1926. Skoro tisícistránkový rukopis obsahuje vyčerpávající přehled dokumentů, transakcí s nemovitostmi ap., a je uložen v okresním archívu. Obsáhlou historii obce publikovali též Domečka a F. L. Sál („Královéhradecko“, 1928; zajímavé je i starší Sálovo dílo „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje“, díl 1., 1919; nejnovějším pramenem – avšak informačně poměrně skoupým – je Encyklopedie Města Hradce Králové, 2011).

Území dnešních Kuklen bylo zřejmě osídleno stejně dávno, ne-li dříve než vlastní historické jádro města Hradce Králové, ležící v těžko přístupném terénu na soutoku řek. Dokládají to prehistorické nálezy – nejstarší pocházejí z neolitu – mladší doby kamenné (kultura vypíchaná); je známo např. několik dokladů hlazené a vrtané kamenné industrie – mimo jiné fragment masivní kamenné sekery, nalezený počátkem 20. století na pozemku někdejší továrny Nejedlých. (Není vyloučeno, že i ve starší době kamenné sem zabloudili lovci za kořistí – například z Voženílkova písníku za Temešvárem jsou známy, dnes zjevně ztracené, zbytky mamutího skeletu; přímé doklady o přítomnosti paleolitického člověka chybějí).

Kukleny
Kukleny na pohlednici kolem roku 1910.

V mladší a pozdní době bronzové (13.–8. století př. n. l.) bylo na dnešní Pražské třídě u odbočky do Zelené ulice odhaleno pohřebiště lužické kultury se žárovými hroby s popelnicemi; došlo k tomu při stavbě hlavní školní budovy v r. 1901 abyly při tom uskutečněny nálezy bronzových předmětů. Při výstavbě školy byly také zjištěny zbytky středověké tvrze, dokládající pokračující osídlení katastru v mladším období. Jméno místních pozemků Kukleny (či Kukliny) snad pochází od hradeckého měšťana Kuklina, který žil ve 14. stol.

V době před založením současné obce v r. 1766 tu byly hlavně pastviny, místy i role, patřící četným dvorům „šosovním“ (pod ochranou Hradce), rozptýleným před městem. V dávných dobách to byl dvůr Strachův, Rejvoldovský, Bláhův a dvůr Svatého kříže (v místech býv. hotelu Plakvic); podrobný soupis všech dvorů byl pořízen až r. 1727. Jednotlivé lokality měly názvy jako „U dubu“ (jižně od dnešních Kuklen), U Vlčího hrdla, U náhona, Dráha, U komína (později U kapličky), U pražské cesty ap.

Územím procházelo několik cest (prašných komunikací, zvaných již tehdy silnicemi; v 19. století byla měkká místa haťována silnými kládami, hustě kladenými napříč vozovky – zbytek takové úpravy je v silnici v centrální části obce):

Kukleny mapa
Poloha Kuklen podle rakouského 2. vojen. mapování (1836–52)

1.      Obchodní a zemská cesta – ze Slezska přes Jaroměř do Hradce Králové a přes Kukleny do Borku a Bohdanče

2.      Poštovní zemská cesta – z Hradce Králové na Prahu

3.      Komunikační cesta – od dnešní „Špice“ přes prostor stávajícího nádraží na Přím

4.      Všestarská cesta

5.      Plačická cesta

6.      Březhradská cesta a víceméně neoficiální „sousedská“ cesta v místech Zelené ulice ke Stěžerám

 

Starší historické období pamatují i vodní díla: tzv. Malý náhon z r. 1548, vybudovaný v rámci krajinných úprav Pernštejny. Zajímavé je, že původně nehnal mlýn Temešvár – ten totiž Pernštejnům nepatřil a neměli důvod vést k němu vodu. Teprve nový náhon v r. 1780 vedl ke mlýnu; před tím jej poháněla voda z potoka Stroužka a hlavně z rybníka Vlčí hrdlo, později zvaného postupně Hunšovský, Vraždovský či Temešvárský, o rozloze 88 měřic, tj. asi 16,9 ha; zrušen byl zřejmě při stavbě hradecké pevnosti po r. 1760. Jeho hrází byla zjevně dnešní cesta k Temešváru a rybník asi ležel na severozápad od ní (srovnej dosud tradovaný název Na sádkách).

Za císaře pána…

Kukleny Morstadt
Historický pohled od Bláhovky ke kuklenskému náměstí, kde vlevo na rohu stála málotřídní škola (s arkýřem); kresba V. Morstadta z r. 1865. Architektonicky významný průhled na hradecké věže zakryla po r. 2000 necitlivá výstavba vícepodlažních domů na dnešním Anenském náměstí (pošta aj.).

Za vlády císaře Josefa II. započala výstavba královéhradecké pevnosti a v dosahu hradeb bylo pobořeno Pražské předměstí. Odtud se lidé většinou přestěhovali na místo, kde již stávalo sedm domků a které bylo odedávna zváno „Kuklena“; první písemná zmínka o Kuklenách je z r. 1547. Vyměřování panských, městských a selských gruntů započalo v r. 1776. Za původní usedlost dostali majitelé zaplacenu odhadní cenu a byli povinni ji sami zbourat. Materiál jim však byl ponechán, aby se urychlila výstavba nového sídliště – Kuklen, položených dosud jen v obvodu nevysokého návrší.

Souvislost s Hradcem připomíná kuklenský znak – půl stříbrného lva s písmenem G na horní červené polovici štítu; dolní bílá polovice nese snop, srp, hrábě a kosu.

Hrabě Harrach usiloval, aby v náhradu za roku 1776 zbořený kostel sv. Anny a klášter minoritů na Pražském předměstí byly tytéž objekty vystavěny ve Stežerách; představení kláštera však nechtěli opustit farníky a odejít na vzdálenou ves. V r. 1777 proto začala výstavba nejrozsáhlejšího objektu v někdejších Kuklenách – minoritského kláštera s kostelem. 2. července 1777 za velké slávy a účasti duchovenstva, četného vojska a oficírů, lidu „všeho stavu“ a střelby ze 12 hmoždířů, byl posvěcen základní kámen, založený u presbyteria.

26. května 1778 vydal Josef II. rozkaz zbořit hradecký kostel sv. Petra; ve vší tichosti odtud minorité přenesli svátost oltářní a křtitelnici od zvonaře Ondřeje Ptáčka z 15. století do kuklenského kostela sv. Anny. Stavba byla v hrubých rysech dokončena v r. 1784, avšak již v r. 1789 došlo ke zrušení kláštera, v budově byla zřízena fara a některé prostory byly upraveny pro školu.

V tzv. Tereziánském katastru (soupisu půdy) z r. 1778 je uvedeno mnoho desítek jmen – mezi nimi mnohá, která dosud v Kuklenách existují, např. Komárek, Smetana, Götz, Zadrobílek, Vitoušek, Vacek,Kučera, Jelínek, Pospíšil, Chmelař, Bouček, Morávek, Souček aj. Z r. 1790 pochází údaj o 131 kuklenských domech.

Kukleny, to je město!

Kukleny kostel
Pohled na Kukleny zhruba v roce 1917.

Do roku 1848 byly Kukleny předměstím Hradce a spolu se 12 obcemi tvořily město – místní občané byli zváni měšťany královéhradeckými. Po vyhlášení konstituce se Hradec Králové osamostatnil a v letech 1849–1850 došlo ke katastrálnímu oddělení obcí – na což Kukleny doplatily ztrátou obecního jmění, které zůstalo Hradci. O rok později bylo k politické obci Kukleny připojeno Pražské Předměstí spolu s Farářstvím, Šostenami, Temešvárem a Rybárnami. K opětovnému rozdělení došlo r. 1890; zajímavým způsobem se dělila osada Temešvár (původní mlýn čp. 1postavený v r. 1749 a čp. 2 Sádky připadly Kuklenám, čp. 3 – katovna a čp. 4 – pastouška Pražskému Předměstí).

Samostatnou obcí zůstaly Kukleny až do r. 1942 (1. dubna připojeny k Hradci); jako osada je v letech 1850–1930 uváděn Temešvár. V r. 1843 i s Temešvárem zde byly 142 domy a 1031 obyvatel; v r. 1930 doznaly maximálního rozvoje – je zaznamenáno 577 domů a 4503 obyvatel (v r. 1980 již jen 2779 obyv., v r. 2011 – 2793 obyv.)

Za školní budovu sloužilo v Kuklenách postupně několik objektů. Již bylo zmíněno dočasné využití části minoritského kláštera; dále to byl přízemní domek na rohu hlavní ulice a náměstí (vedle dnešní točny trolejbusu). Na patrně nejstarším vyobrazení Kuklen – sepiové kresbě soudního rady Vincence Morstadta z roku 1865 – jsou zachycena právě tato místa. Obraz je komponován v pohledu od horní části obce – Bláhovky – směrem k hradeckým věžím; vlevo možno vidět dřevěné domky s podsíňkami, školu a kostel sv. Anny, vpravo od silnice je rybníček s mostky a za ním několik zděných domů. Po obou stranách náměstí jsou vzrostlé stromy. O rok později procházela těmito místy vojska po kruté bitvě u Sadové… Tradiční osový výhled z náměstí na hradecké věže v nedávné minulosti zničila (zakryla) architektonicky neuvážená výstavba vícepodlažních bytových domů na Anenském náměstí v centru čtvrti.

 Škola a taky chodník

Kukleny
Dnešní ulice Pražská na detailu pohledu zhruba z roku 1910.

Výsledek války v r. 1866 předznamenal zrušení pevnosti Hradec Králové a umožnil postupný stavební rozvoj kuklenské obce severovýchodním směrem, tj. v ose dnešní Pražské třídy směrem k městskému centru. Obvod současného středu Kuklen byl zastavěn převážně na počátku století – výstavba školy započala roku 1901, v roce 1909 byla vydlážděna hlavní ulice od býv. hotelu Plakvic po obecní dům č. 1 (školní jídelna, ještě v polovině 20. století národní škola).

Během r. 1926 byl podle výnosu okr. politické správy byl v centrální části obce zřízen mozaikový (dlážděný) chodník a náklady ve výši několika tisíc Kč exekučně vymáhány na majitelích domů.

Ve rukopisných vzpomínkách kuklenského rodáka Frant. Rybáře (1906–1980) je zachycen zajímavý obrázek života obce rámcově v době před 1. světovou válkou: V Kuklenách byl tehdá slušný společenský život. V hostinci U Šrajbrů se nacházel největší sál na Hradecku. Konaly se zde slavné plesy.

  

 V Kuklenách bylo hodně průmyslu: Škodovka, naproti byl cukrovar, který Alois Nejedlý přestavěl na koželužnu a později na automobilku KAN (Kukleny Alois Nejedlý). Firma asi po třech letech výroby nevelkého množství malých osobních vozů KAN zlikvidovala. Další malá koželužna byla u Götzů. Později si v této budově zřídil autodílnu Karel Kuba, a pak tam byla opravna aut Kovošrotu. Další koželužna byla u Červených, později u Hanušů a posléze opravna obuvi Tvorba. Pak koželužna u Nejedlých a vedle Nejedlých koželužna u Seyfriedů. Pepík Seyfriedů měl vozík na gumových kolách a do něho zapřahal pár velkých kozlů. To bylo něco pro místní děti. Vozit se tryskem po Kuklenách. Vozík byl obyčejně kluky obležen.

Místní honorace žen chodila vždy v neděli do kostela na devátou. Máti mezi ně patřila též. Paní Seyfriedová měla jednou nové briliantové náušnice a pamatuji se, že řekla, že by za ně byl pořádně velký barák. (Seyfriedovi později koupili koželužnu v Týništi n. Orl.)

Kukleny v dvacátých letech.

V Pardubické ulici byla Havlíčkova slévárna, kterou později převzal sokol br. Karel, jehož bratr si zřídil výrobu lepenky v prostoru nynější traktorky (zrušena v polovině osmdesátých let 20. stol.) Továrnu – slévárnu – prodal p. Ptáčníkovi a ten zde zařídil výrobu lihových nápojů a trestí (Kord) (dres už neexistující, poslední část objektů byla zbořena v r. 2010 – pozn. edit.). Další zdroj obživy Kukleňáků byla zelenina, zvlášť salát, který byl vyvážen do podhorských oblastí Trutnovska, Liberecka, ale i do Prahy.

V Kuklenách bylo devět hospod: U Kurzů – později U Malejch, U Kudrnů, U Černého koně, Pálenka (proti Škodovce), Plakvič, U Brzků, U Zelinků, U Šrajbrů, U Kňourků v Emauzích, pak u Volejníků v Zelené ulici. A pět řezníků – u Šejvlů, v Plakviči, u Syručků, u Šlapalů, u Vacků, tři pekaři – u Rindů, u Boučků, u Cahů, a několik obchodů se smíšeným zbožím.

Kukleny měly asi 5000 obyvatel, do Hradce se chodilo pěšky buď rovně po hlavní ulici přes šraňky, nebo proti Škodovce napravo příč vedle Švagerků přes luka do Lipek, okolo Obchodní akademie přes jediný most přes Labe. Nebo bylo možno zahnout za Pražským předměstím doleva přes luka u Učitelského ústavu.

Společenský život v Kuklenách byl na výši. Byl zde divadelní spolek „Tyl“ se sídlem u Šrajbrů, byl zde Sokol, byl zde spolek esperantistů, jehož aktivními členy byli otec a máti. Vedl jej učitel na měšťance Jelínek. Byli zde fotbalisté SK Kukleny, dále Spolek baráčníků, kteří provozovali loutkové divadlo se sídlem u Zelinků ve starém dřevěném sále v zahradě. Sál později shořel a všechny loutky též. Byla na to složena dlouhá báseň…

Dále byla v Kuklenách malá strojnická dílna u Vajzarů; firma nám tehdy zařizovala vodovod, který po mnoho let silně zlobil. Vodu jsme táhli jednak z náhona, jednak ze studně na dvoře. Voda z náhona byla však postupně k ničemu – stala se vlastně zředěnou močůvkou.

Kukleny dlouho zůstávaly městysem – na město byly povýšeny až na přelomu dvacátých a třicátých let. K Hradci Králové byly znovu připojeny k 1. dubnu 1942. Jejich další rozvoj byl poznamenán dlouhodobým záměrem komplexní přestavbu (padl až po roce 1989), který v podstatě vylučoval i rozsáhlejší údržby objektů a jiné investice (např. blok v centrálním úseku Pražské tř. měl být zbourán a nahrazen parkem, v jiné versi měla být hlavní ulice přeložena za náhon, průjezd Bláhovkou ku Praze zaslepen atd.) Čtvrť po všech stránkách zaostala, a to přesto, že jí dnes – k nelibosti místních obyvatel – prochází extrémně rušná příjezdová komunikace od pražské dálnice. Z 662 domů s 4093 obyvateli během třiceti let klesl počet Kukleňáků na 2779 osob v roce 1980 a víceméně týž počet lidí tu žije i dnes.

 Zpracoval yb

6 komentářů

  1. Petr Šrámek

    Dobrý den,nežiji v Kuklenách více než padesát let, ale rodné hnízdo zůstává v srdci
    stále. Proto mne článek o starých Kuklenách více než potěšil. Doufám, že se někdy budete věnovat i poválečné historii Kuklen, slavné éře Ikaru Kukleny, fotbalovému hřišti Olympia,
    náhonu plnému ryb (do jejich zničení průmyslovým odpadem)atd., atd. Pokud ano a budete-li mít zájem, mohu Vám i s některými fakty pomoci. Nemám však žádné fotografie, což mne
    samotného mrzí. S pozdravm Petr Šrámek

    • admin-kuk

      Vážený pane Šrámku, moc děkuji za pochvalu! (A omlouvám se za trochu pozdní odpověď…) Nutné je dodat, že tu kapitolu i Kuklenách vytvořil celoživotní obyvatel Kuklen, můj otec… Žel tenhle web je obecně mnohem méně informačně vybavený, než bych si přál, ale doufám, že v budoucnu budu mít víc času zase některé informace oprášit… V době snad dohledné dodám do galerie nějaké nové skeny pohledů… A samozřejmě, pokud byste měl něco zajímavého, budu rád… Díky ještě jednou! JR

  2. Ing.arch.Karel Šlachta,Bratislava

    Mněl jsem maminku z Kuklen. Její rodiče bydleli v Dělnické ulici 253, přistěhovali se tam z Vídně, když vypukla 1. světová válka. Měli zelinářství. Po válce pracoval dědeček ve Škodovce jako mnědíkovec. Asi před pěti lety jsem byl na pohřbu bratrance na kuklenském hřbitově. Je na něm pochovaný malíř Bohumil Kubišta,jeden ze zakladatelu kubizmu v České republice.Jeho náhrobek patří k vrcholu pietní architektury.
    Prosím, doplňte text o vzpomínku na malíře!

  3. Lukáš Rauch

    Dobrý den, děkuji za pěkný informační článek. Pracuji na rodinném rodokmenu a chtěl bych se zeptat – jeden předek chodil v období 1935-1937 do jakési střední rolnické školy v Kuklenech (dochovalo se mi dokonce maturitní tablo ročníku!). Chtěl bych se zeptat, zda-li víte o této škole něco více? Kde se nacházela, případně nějaké fotografie (historické / současné)? Moc děkuji za odpověď, případně se můžete ozvat i na mou emailovou adresu lukyrauch@seznam.cz. Děkuji Lukáš Rauch.

  4. Jaroslav Pokorný

    Já bydlím v Kuklenách od narození. Byly doby, kdy jsem s kamarády vyškraboval vypadlé šrouby z podkov koní mezi dlážděním Zelené ulice, po které jezdili povozy ze Stěžer, kolem Prachárna a t.zv. Křenáku, kde jsme po válce sáňkovali. Dláždění zmizelo pod asfaltem, ale šířka ulice se nezměnila. V současné době se oblat kolem Zelené ulice stala předmětem spekulací developera a hlavního architekta, kteří sofistikovaně změnili předem skoupené pozemky na stavební parcely s vidinou, že se jim podaří ŘsD přesvědčit, aby sjezd z dálnice byl u Prachárna a ne na Bláhovce. Nevyšlo jim to a tak miliony vyplacené na nákup jsou uloženy do pozemků a čekají na zhodnocení. Nemravné bylo oblbování občanů Kuklen články v hradeckém tisku typu „Nové Kukleny, nová Zelená“. Žádná nová Zelená se nestaví. Jinak v Malém labském náhonu se občas prohání pstruzi a někdy i štika 30 cm dlouhá, když s jim podaří uniknout ze sádky penzionu UNO. Ten malý baráček vedle školy byl zbořen a je nahrazen moderní vilou ve stylu 30-tých let ve které je dnes středisko doktorů. Dva obvoďáci, dva zubaři. Za školou zajistil ředitel Velímský vybudování veliké sportovní haly do které jezdí děti trénovat softbal až z Hradce. Do školy už neexistují vchody z průčelí ale vchází se do ni z přístavby za školou. Já bydlím v budově naproti škole, kde mohou pamětníci pamatovat čistírnu oděvů. Dnes je tam Kuklenská kavárna. Její výtvory a interiér najdete po zadání hesla Kuklenská kavárna na Facebooku.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *